I can wait forever

24. července 2012 v 16:09 |  Delena - Jednodílné
About: Delena
Počet dílů: 1
Autor: She^^Rebel

Seděla jsem na Stefanově posteli v horním pokoji Salvatorovic sídla. Sluneční paprsky rozřezávali temnotu v pokoji. Zaskřípali dveře. Jako na povel přestalo světlo svítit dovnitř a já zůstala v absolutní tmě.
"Stefane?" přerušila jsem strašidelné ticho.
"Mhm" zabručel mi někdo za zády. Hlas byl hrubý. Zavibroval mi v ušních bubínkách což způsobilo záchvěv po celém těle. Chtěla jsem se otočit a padnout mu do náruče, jenže mě zabrzdil.
"E-em..." opět ze sebe jen vydal neurčitý zvuk. Pohladil mě po pravém rameni. Při každém doteku nechával na mé kůži pomyslnou chladnou cestičku, která ve mně nastartovala adrenalin. Přejíždel mi rukou po zádech a nenápadně zavadil o zapínání mé krajkové podprsenky. Takového jsem Stefana neznala. Pokračoval dál. Přisedl si ke mně blíž a líbal mě na krku. Ozvalo se tiché zavrčení. Rychle jsem si stoupla, ale stále se na něj neotáčela. Bála jsem se, že se přestane ovládat a napije se ze mě.
"Neboj se!" vykřikl. Tohle ale nebyl Stefanův hlas. Patřil Damonovi.
"Co tady dě-" umlčel mě zuřivým líbáním. Veškeré polibky jsem mu oplácela a soustředila se na dokonalou souhru našich jazyků. Vzbuzovalo to ve mně vzrušení. Bleskově mě povalil na postel. Dlouze se mi zadíval do očí, přičemž se mi snažil rozepnout knoflíčky u trika. Nebránila jsem se. Bylo mi jasné, že bych mu stejně neunikla a už jsem po Damonovi toužila snad věčnost. Zatímco se pral s mým trikem, já mu šikovně rozepla pásek u kalhot. Věnoval mi štěněcí pohled ve kterém se zračilo něco jako "nechceš mi s tím pomoct?"
"Na tohle jsem čekal dlouho" stisknul mi ňadra a poté mi dychtivě konečně sundal fialové triko. Zabořil svou hlavu do vlasů k mému krku, kde mi nechával jemné polibky. Bylo na něm poznat, že se snaží aby mi nerozerval hrdlo a nepochutnal si na mé krvi. Posunul se dál. Drze mi zkusil rozepnout džíny. Konečně jsem si ale uvědomila co vlastně dělám. Ležím ve Stefanově posteli, na mně je Damon a je mi úplně jedno, že miluji Stefana. Vykroutila jsem se z jeho sevření a bleskově si oblékla triko, které se válelo kousek vedle postele. Známky zápasu s knoflíkami na něm byli. A to veliké. Dva z nich dokonce chyběli. Damon se na mě triumfálně zasmál. Zazmatkovala jsem. Pocítila jsem nenávist sama k sobě. Byla jsem na odchodu ze Stefanova pokoje.
"Tak si čekej dál" prohodila jsem podrážděně ve dveřích a odkráčela si to ke schodům.
"Můžu čekat věčně" zaslechla jsem ještě Damona jak mi vrací úder jedovatým hlasem.
"Jsi čím dál tím víc podobná Katherine" mumlal si ještě Damon u okna kde sledoval nádherně prosluněnný podzim a hrál si s velkým prstenem, který mu umožňoval užívat si slunce.
 


Komentáře

1 Ann. Ann. | Web | 24. července 2012 v 16:10 | Reagovat

;)

2 The Bo The Bo | Web | 24. července 2012 v 16:53 | Reagovat

jéj. Tahle trojka už mi docela chybí =D !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama