0.4 Why me?

28. července 2012 v 11:13 |  Liam - Why me?

About: Liam, Sophie
Počet dílů: --
Autor: Em


Cestu k Lily bych našla i poslepu. Vydala jsem se nejdelší cestou k vysokému činžovnímu domu, ěla jsem nejpomalejším krokem, cesta tam mi mohla trvat bezmála 45 minut. U domu čísla 988 jsem se zastavila. Rychle jsem nahmatala zvonek se jmény Simmons, Butler .

"Butler, přejete si?" ozval se mi mužský, chraplavý hlas. "Čááu Maxi, tady Phie, pustíš mě nahoru?" promluvila jsem do neznáma. V tu samou chvíli se rozdrnčil bzučák. Jelikož Max a Lil bydlí v šestém patře, zamířila jsem si to rovnou k výtahu, ale tam mě zastavil veliký černý nápis mimo provoz.

S vysokým odporem sem se vydala do desítek schodů. Skoro v každém patře jsem potkala udýchané důchodce s hromadou tašek nákupu. Když už mi zbývaly jen dvoje schody, uviděla jsem tu krásnou modrou kostičkovanou košili. Sakra, Liam.. jak se sem dostal tak rychle? A co tu proboha dělá?! Za žádnou cenu jsem nechtěla, aby mě jen koutkem oka zmerčil. Zůstala jsem stát, jako přikovaná a koukala se, kam kráčí. K mému neštěstí si to mířil rovnou dolů.
Co teď? Otočit se a utíkat zpátky? Nebo mu jít pohrdavě naproti? Ani jednu z možností jsem si nevybrala. Jen jsem stála, jako bych měla dřevěné nohy. Ihned si mě všiml. "Kam si prosím tě zmizela?" zamířil ke mně. Už jsem se chtěla rozeběhnout a utéct do neznáma, když v tom mě chytil za paži a odtáhl mě do nějakého bytu. Cukala jsem sebou jak leklá ryba.
Posadil mě na gauč a odešel ke dveřím. Zamkl a vyndal klíče ze zámku. Odešel k otevřenému oknu. "Budu tady s tebou, tak dlouho dokud nepřijmeš mojí pomoc" natáhl ruku a klíče upustil. Celé jsem to pozorovala s otevřenou pusou.
Vzal si židličku, přinesl si ji naproti mně a usadil se. Ruce si sepnul a položil na kolena. Podíval se na mě. Sakra! Je tak pěknej! A ty jeho hnědý očka! V jeho pohledu jsem se mohla utopit. Byl takový vážný a ustaraný. "Tak, proč si odešla?" podíval se do mých očí. "Proč si ode mě utekla? To je všechno, co chci vědět" rozložil ruce a začal se drbat v jeho čerstvě učesaných vlasech. "Nestojíš o mojí pomoc, hm? Ty chceš snad zůstat u Nica?" tímhle mi vyrazil dech. "Jo, chci" hlesla jsem. Vyděšeně se na mě podíval. "V tom případě tě nebudu přemlouvat" zamračil se, sáhl do kapsy, ze které vytáhl náhradní klíče. Odemkl, otevřel dveře a rukou naznačil, ať zmizím. Vstala jsem z gauče a vydala se jeho směrem. Mlčky jsem vyšla z bytu. "Počkej" chytl mě za paži. "Kdyby sis to rozmyslela" podal mi papírek s jeho telefonním číslem.
Vyběhla sem z činžáku rychlostí světla. Zašla jsem do mého oblíbeného parku a tam se svalila na zem a začla brečet. Zvládnu to.. zvládnu to sama! Postavím se mu.. hned jak přijdu domu.
V kapse mi zavibroval telefon. "Kde seš? Vyšlapat 6 pater netrvá tri čtvrtě hodiny, nebo je to tak namáhavý?" začla se smát Lily. "Jéj Lil, já sem se zakecala, úplně jsem zapomněla, že jsem šla k vám, je mi to tak trapný!" snažila jsem se nerozbrečet se ještě víc, nechtěla jsem, aby poznala, že brečím. "Fájn, super! Kde seš? Přijdu si pro tebe" nadiktovala jsem jí adresu ke Starbucks a vydala se cestou tam.
Objednala jsem dvě latté a sedla si k rohovému stolu. Lil přilítla, jako by si právě dala redbull přisedla si, vzala latté do ruky a začla se hlasitě smát. "Sakra, Phie.. jak si mohla zapomenout, že deš ke mně?" nad tímhle jsem se taky musela zasmát. "Potkala jsem kamarádku, zakecaly jsme se a pak se šly projít a teď jsem tady, s tebou" vypadalo to, že mi to sežrala i s navijákem, ale stále se po mě koukala. "Poznám, když lžeš Phie, kde si byla doopravdy?"
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama