0.3 Why me?

27. července 2012 v 10:00 |  Liam - Why me?
About: Liam, Sophie
Počet dílů: --
Autor: Em
"Ou.. jééé.. teda.. moc.. se.. omlouvám" vykoktal ze sebe ten kluk. "To je dobrý" začala jsem se smát. "Tak co potřebuješ?" tázavě jsem nadzvedla obočí. "Já.. jsem.. hledal.. záchod" stále koktal a prohlížel si mé tělo. "Jo, aha, myslela jsem, že si tu kvůli něčemu jinému, tak doprava a rovně" mrkla jsem na něj.
Začala jsem se oblíkat, když v tom mě něčí ruce obmotaly kolem pasu. "Ale, ale.. ty už se oblíkáš? Ještě jsme ani nezačali" spustil tím nechutným hlasem Nicolas. Jen jsem tam stála, nic neříkala a zhluboka jsem dýchala.
Vytrhl mi triko z ruky a odhodil ho na zem. Kousnul mě do krku a za vlasy mě odtáhl na postel. "Promiň, kluci nemohli přijít, vím, že ses na ně těšila." Usmál se a začal mi rozepínat podprsenku. Já stále jen ležela a nic neříkala, snažila jsem se koukat jinam, než na něj. Jenže on mi to moc neusnadňoval. Snažila jsem se mu neodporovat, nechtěla jsem další krásnej monokl.
"Jééžiš, pardon.. to jsem nechtěl.." uslyšela jsem ode dveří. "V pohodě" zvedl se Nicolas. "Takže.. chceš.." ukázal na mě. Kluk jen přikývl a naznačil Nicolasovi, aby odešel.
Přišel ke mně blíž a sednul si na okraj postele. "Jsem Liam" usmál se a natáhl ke mně ruku. Nechápavě jsem se na něj podívala. "Ém.. Já jsem Sophie" podala jsem mu ruku. Jen tam seděl, prohlížel si mě a stále se usmíval. Podal mi podprsenku a dokonce se ohnul i pro tričko. "Na tu máš, oblíkni se.." řekl tím jeho sladkým hlasem. "Mohl bych tě někam pozvat?" prohrábnul si vlasy. Stále jsem na něj nechápavě koukala. "Jo.. to budu moc ráda" slyšela jsem se.
Rychle jsem na sebe natáhla podprsenku, tričko a kalhoty. Mohli jsme vyrazit. Byl tu jeden zádrhel. Nicolas. Nevěřila jsem, že bychom se přes něj dostali. Měla jsem strach, že nás uvidí.
Liam si všiml mých rozpaků, chytil mě za ruku a odvedl k venkovním dveřím. Nicolas se po nás zuřivě podíval. "Vezmu si jí jinam" odvětil Liam, vzal mě za ruku a vyrazili jsme ven.
"Tak co podniknem?" mrkl na mě Liam. "Vezmeš si mě jinam, ne?" vyjela jsem po něm. "Promiň, chtěl jsem tě vzít pryč od něj" Nechápavě se na mě podíval. "Tak co po mě chceš? Hmm? Proč nejsi jako ostatní? Proč si prostě neužiješ a nejdeš dál? Hm? Co je na tobě jinýho?" otočila jsem se na podpatku a rychlým krokem odcházela pryč. "Počkej!" volal za mnou. "Můžeš mě vyslechnout?" vydechl, když mě dohnal. "Co mi na tom chceš vysvětlovat? Jsi Nicolasovo kamarád, musím to přece respektovat!" křičela jsem na celý Londýn. "Nejsem jeho kamarád" ohradil se. "C-c-cože?!" vykoktala jsem ze sebe. "Znal jsem ho dřív, na škole, můžeme si prosím promluvit někde jinde? Třeba u kafe?" přikývla jsem.
Zašli jsme do nejbližší kavárny. Liam nám objednal dvě kávy a zasedli jsme ke stolu. Mlčky jsme na sebe koukali. Bylo tam trapné ticho, bylo mi trapné i polykat. Nevěděla jsem co říkat. "Tak.." prolomila jsem to ticho. Liam vypadal, jako by se mne leknul, usmál se a začal vyprávět. "Tak.. znám Nicolase ze školy, byli jsme hodně dobří kamarádi, byl to milý a bezproblémový kluk. Nedávno mi napsal, že prodává holky, jestli nechci. A tak jsem mu odepsal, že by mi to nevadilo. Nemyslel jsem to vážně, nemám rád prodávání holek! Proto jsem tě vytáhl ven, chci tě od něho dostat pryč, musí ti být hrozně." Jeho slova mi vyrazily dech. "Já.. nechci tvojí pomoc" zvedla jsem se a utekla do centra Lodýna. Bože, jsem takovej srab!
Nevěděla jsem, kam mám jít. Nakonec jsem se vydala cestou za Lily. Tu jedinou jsem právě teď chtěla vidět.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama